Dum spiro spero! Chci ANTIKU navždy! Carpe diem!

Únor 2011

Nechutně hnusná

17. února 2011 v 14:10 | Slimka |  **Zpovědnice**
Bože, já jsem tak strašně hnusná a tlustá. Viděla jsem jednu fotku ze včerejší akce a vypadám tam jak vypasená prasnice, jak kdybych měla nejmíň 100 kg!! Ještě tam polosedim - pololežim, páč jsem se natahovala k holkám, jsem tam jaksi z boku, takže jsem tam tak úžasně rozpláclá, že se divim, že se do toho objektivu vešel i něko jinej než já!! Fakt nelichotivá pozice. Ale hovno pozice, jsem prostě nechutně tlustá, to je všechno! Aspoň že v ksichtu to bylo docela dobrý, se divim, že nejsem takhle tučná i na ksichtu, páč mi všechno leze do ksichtu! Ale ten byl ok, aspoň že v tom ksichtu na tý fotce nevypadám tlustě! Ale ten zbytek, ty nohy, holky! Katastrofa! Do píči, kdybych seděla normálně jako ostatní holky na lavici a já se k nim takhle nemusela přitáčet, tak by tam byl vidět akorát ksicht a tělo vůbec a já mohla být v relativním klidu! Přitom když chodim do posilky, tak v těch zrcadlech vypadá, že mám nohy a zadek ok, zatímco spíš ten horejšek je takovej obtloustlej. Já tomu teda nerozumim!!!!! Takže jsem asi tlustá nechutně úplně všude! Spojme horejšek ze zrcadel z posilky z dolejšek z fotky ze včerejší akce a máme nádhernou prasnici! Mě v celé své kráse!

Přitom já to nechápu, džíny mám vel č. 38-40, což mi nepřijde zase tak obludná velikost, abych vypadala jako tunová sádelnice! Nebo jsem měla aspoň za to, že takovou velikost nenosí obézní lidí. Tak asi nejspíš jo.

Samozřejmě jsem hned byla označená na fcb, tak jsem to rychle ododznačila , stydím se za sebe.

Večer asi proběhne focení různých poloh a pozic. Ať se dodělám ještě víc.

Doufám, že vy se máte líp!

Mám to! =)

8. února 2011 v 10:00 | Slimka |  **Zpovědnice**
Je to divnej a přitom krásnej pocit, když ráno vstanete a probuzení vám hned nezkazí myšlenka, že se MUSÍTE učit, nálada okamžitě klesne na bod mrazu, nasranost, úzkost a plačtivost. Já totiž UŽ NEMUSÍM! A je to divnej pocit, když se po dvou měsících probudíte a najednou se nemusíte učit, můžete se flákat, beztrestně si číst, čumět na seriály. Ach, jak osvobozující! Už jsem myslela, že mi z tohodle zkouškovýho hrábne, fakt že jo. Včera jsem totiž dala poslední zkoušku (nejtěžší) a za 2! Takže ukončuji semestr s plným počtem kreditů! Aspoň v něčem se mi zadařilo.

Tudíž mě čeká týden prázdnin. Někteří měli volno měsíc, ale já jsem ráda i za ten týden. Dneska půjdu na nehty a pak se sestřenicí do posilky. Chřipku jsem odehnala za pár dní, už mám jen rýmu, tak snad to tam zvládnu. Jo, abyste věděli, jako mám smůlu - ve čtvrtek večer přijdu z posilky a najednou cítím, že to na mě leze, takže rychle paralen, čaj na nachlazení a spát. Vtip je v tom, že jsem onemocněla, když mě druhý den v pátek a v neděli čekala po dvou měsících brigáda! a v pondělí zkouška, na kterou jsem se ještě jaksi neráčila připravovat! No, nakonec jsem to zvládla a i ta dnešní posilka vyjde, snad! =)

Dieta? Hubnutí? No, včera jsem toho nesnědla už tolik jako v předchozích dnech =D, no, nějak se do toho budu muset pomalu (hlavně pomalu! =) ) pustit.

A teď? Teď si jdu udělat něco k snídani, kafe, pustím si díl Cold case a pak si budu číst. Proč? PROTOŽE MÁM PRÁZDNINY A NEMUSÍM NIC!! (Kromě toho na brigádu jdu až v sobotu a v neděli, takže mám FAKT VOLNO!) =)

v

Sport mě opět začíná bavit!!

3. února 2011 v 20:39 | Slimka |  **Zpovědnice**
Dneska jsem byla opět na kruhovém tréninku <3, jsem namožená ještě od úterka, takže počítám s tím, že zítra bude těžký vstát =D, už teď mi bolí svaly na břichu při sebemenším pohnutí. Jsem totál mrtvá a unavená. Miluju tuhle bolest a miluju tenhle pocit, když je člověk unavený z fyzické činnosti.

Akorát žeru jako prase =(, snad je to tím, že mám krámy a pak se to nějak urovná.

A v úterý zase! Doufám, že mi do toho něco nevleze nebo tak!

ff
DOKONALOST!!!! TAKHLE JEDNOU PROSTĚ MUSÍM VYPADAT!! Nebo aspoň podobně. Slečna vypadá, že je vysoká narozdíl ode mě, takže to pak taky vypadá jinak, že =/.

Můžu bejt někdy opravdu šťastná?

2. února 2011 v 16:02 | Slimka |  **Zpovědnice**
Dlouhou dobu jsem měla v sobě ten pocit, který se změnil v náladu. V deprimující náladu, smutek, úzkost, touha po tom být zase malá, bez starostí, s mámou, s tátou, se ségrou. Umírala jsem steskem a touhou po něčem, co jsem ani neuměla nazvat. K tomu to mé hnusné tělo, kotrmelce s chlapama, zkouškové, strach z těhotenství s někým, kdo mě jen tak z ničehožnic poslal do prdele, apod. Nevěděla jsem, jak z toho ven. Stále jsem se snažila samu sebe přesvědčit, že to bude dobré, že to přejde. Jenže pak se otočíte, začnete počítat a s hrůzou zjistíte, že to trvá s pauzama už téměř dva roky a naposled v kuse asi tak 4 měsíce.  A jak z toho ven? Buď chlastat, jenže to už jsem musela vyřadit, protože druhý den to bylo ještě daleko horší... anebo? Existovalo vůbec nějaké anebo?

Napadla mě poslední možnost, co by snad mohlo zabrat. Sport. Včera jsem byla na kruhovém tréninku a světe, div se, je mi psychicky daleko líp!! Najednou už ta poslední zkouška v pondělí nevypadá tak hrozivě (no, panebože, když jí nedám, neposeru se, zopakuju si předmět příští rok, no!), dneska jsem TO dostala a proč se trápit kvůli kreténovi, který za to očividně nestál?

A zítra jdu zase. Jakmile budu v psychický pohodě, půjde líp všechno.


...I WANT TO BE HAPPY, PLEASE... I really want it...

f